Rok: 2020

První odhady příští sklizně předpokládají nižší sklizeň základních obilovin, než tomu bylo loni. Podle zkušeností z minulých let lze předpokládat, že skutečnost bude zcela jiná. Už proto, že v polovině června, ke kterému se tyto odhady dělají, lze opravdu obtížně vyslovit jednoznačný názor.Vzpomeňme třeba na minulý rok. Tehdy se v této době rozhodně nedalo předpokládat, že řepka jen sotva přesáhne ve výnosu třítunovou hranici, jaká byla nakonec skutečnost. Ještě v polovině června se zdálo, že výsledek bude lepší, jenže přišly doslova tropy, které řepkové šešule spálily, takže výsledek nakonec pěstitele hodně zklamal. Letos je ale situace zcela jiná. Vláhy je dostatek, takže by to mohlo mít na intenzitu nejen řepky, ale i obilovin příznivý vliv. Otázkou však je, jak se to promítne na kvalitě hlavně potravinářských odrůd. Jedna věc je výnos, druhá celkové plochy. U nich jsme v posledních letech svědky jejich snižování zejména u řepky, ale letos i ozimé pšenice, naopak vzrostla výměra žita a hlavně ovsa. Co se týká řepky, je to svým způsobem pochopitelné. Na jedné straně v posledních dvou třech letech klesla rentabilita jejího pěstování s ohledem na nižší výnosy, a také cenu. Na druhou stranu v části laické veřejnosti stále přetrvává odpor k této plodině, který je podle mě nezasloužený a pramení hlavně z neznalosti věci. Často to vypadá, že proti řepce jsou lidé jenom proto, že jim vadí žlutá barva v krajině. Bohužel do tohoto boje proti této olejnině se pustili i někteří politici, aby získali potřebné hlasy, takže lze předpokládat, že řepka nebude mít i nadále u nás na růžích ustláno. A protože podobná…

I když zejména v posledních letech se u nás zvyšuje výměra zemědělské půdy, která patří těm, kteří na ní hospodaří, stále většina pozemků používaných k zemědělské výrobě je pronajata. Není to ale nic divného, platí to i o původních členských zemích unie. I v nich je zřejmý úbytek počtu zemědělských podniků, zvyšování jejich výměry, a tudíž i podílu pronajaté půdy. Ti, kteří skončí s hospodařením, si totiž půdu většinou nechávají a svým sousedům ji raději pronajímají. A proč by ne! Pachtovné je tam totiž už mnoho let na poměrně slušné úrovni a znamená příjemný pravidelný příjem. Jenže to samé už začíná platit i u nás. Jestliže ještě před několika málo lety se nájemné v řadě případů vyplácelo většinou naturálně, třeba v podobě několika pytlů obilí nebo poražených prasat, v současné době to je již zcela jinak. Podle údajů Agrární komory dokonce nyní roční nájemné, které zemědělci v celém Česku zaplatí majitelům půdy, dosáhlo úrovně, kterou podniky obdrží za stejnou dobu na dotacích. Jinými slovy, aby mohli hospodařit, musí vše, co dostanou z unie a ze státního rozpočtu, odevzdat majitelům půdy. Příčina této, dá se říct radikální změny za poměrně krátkou dobu, je jasná. Cena půdy hlavně v posledním desetiletí rapidně vzrostla a podle různých údajů už dosáhla vyšší úrovně, než je průměr unie. Důvod je nutné spatřovat zejména v přístupu těch, kteří přijali pravidla, která u nás v současné době platí pro prodej zemědělské půdy. Ve většině vyspělých zemí totiž platí určitá ochrana zemědělců, kteří na půdě hospodaří a mají ji pronajatu. Majitel, pokud ji chce prodat, to musí…