Jak ukazuje několik zpráv z dnešního vydání našeho týdeníku, s národními strategiemi, které by naplnily požadavky evropské Komise na prosazení ekologičtějšího zemědělství, není spokojenost jen u nás, ale také v dalších členských zemích. Platí to například o Německu, kde ekologičtí zemědělci mají zásadní připomínky ke krokům tamní vlády, které by měly zaručit, že v roce 2030 bude podíl ekologického zemědělství třicet procent.
Ale vraťme se k nám, i tady se ozývají hlasy, zvláště po volbách, že strategie připravená minulým vedením ministerstva je nedostatečná. Moc se nedivím, že se ozvali nikoli hlavně ti, kterých se to zejména týká, tedy zemědělci, kteří budou muset opatření realizovat, ale jak já říkám hlavně ekoteroristé z Hnutí duha. A také jsem před Vánoci četl na internetu článek o tom, že komise připravený dokument doslova rozcupovala. Vzhledem k tomu, že autora osobně znám a vím, že mu většina našich zemědělských podniků leží v žaludku, moc jsem obsahu nevěřil.
A jak dokládá zpráva z ministerstva opět v dnešním čísle, udělal jsem dobře. Ono se totiž dalo čekat, že komise bude mít k materiálu připomínky, ostatně stejně, jako v mnoha jiných případech, je normální, že z drtivé většiny totiž nic neprošlo na první pokus. Nešlo tedy o nic světoborného, jen o běžný proces projednání dokumentu a dělat nyní z komára velblouda asi mělo něčemu sloužit, jinak si to vysvětlit nedovedu. Šlo doslova o šíření poplašné zprávy tak běžné pro dnešní dobu.
Druhá věc je, zda tyto připomínky budou proveditelné. Patřím k těm, kteří jsou přesvědčeni, že požadavky Komise jsou v řadě věci nereálné, že zkrátka měla velké oči. Přes řadu připomínek mnoha nevládních organizací, a to nejen našich, ale i řady evropských, stále není k dispozici rovněž studie, která by naznačila, co to vlastně bude pro evropské zemědělství znamenat, jaké dopady to bude mít. Přiznám se, že nechápu, že v dnešní době se bez takového dokumentu přijímají tak zásadní opatření, jakým bezesporu společná zemědělská politika je. Ani se nedivím, že stále více roste kritika Evropské unie jako molochu, který spíše škodí, než pomáhá. Zvláště v zemědělství je to už delší dobu, moc se ale o tom ve veřejném prostoru nemluvilo. Nyní se to už ale projevuje i v dalších oblastech, například v nedostatku energií a zvyšování jejich cen či růstu inflace, což se dotýká i běžných lidí, proto je okolo toho takové velké haló.
A ještě jedna věc. Vím, že příprava národní strategie se probírala s řadou organizací, jejichž většina představitelů se k ní také vyjadřovala na různých fórech či akcích. Jsou ale i ti, kteří tehdy mlčeli, dnes se však ozývají, jak je špatná. Bohužel i to patří k dnešní době.