Zemědělství by pomohlo, kdyby mnohem více dotací mohli zemědělci využít na nákup moderní techniky a technologií, z nichž mohou profitovat jak velké, tak malé podniky. Naopak by se tvůrci společné zemědělské politiky Evropské unie neměli primárně zaměřovat na to, jaké zemědělce zvýhodnit podle velikosti, uvedl v tiskové zprávě Lubor Lacina z Provozně-ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Vědci k těmto závěrům dospěli ve zprávě, kterou vypracovali na žádost Evropského parlamentu (EP).
Vědci analyzovali data, z nichž vyplývá značná příjmová nerovnováha mezi malými a velkými podniky. „Zatímco malé firmy využívají více neplacenou vlastní práci, velké firmy naopak těží z rozsahu obdělávaných ploch. Oba typy podniků přitom preferují stejnou budoucí strategii rozvoje založenou na větším zapojení moderních technologií precizního zemědělství,“ uvedl Lacina. A pokud malí i velcí dostanou více peněz na modernizaci, povede to k vyšší produktivitě a k enviromentální udržitelnosti zemědělské produkce. Díky moderním technologiím lze šetrněji nakládat s půdou, používat méně umělých hnojiv, jejichž aplikace je přesně zacílená, a také lze některými technologiemi nahradit lidskou práci, která je stále méně dostupná.
Rozdělení peněz mezi zemědělce je nyní v Česku obzvláště citlivým tématem. Dnes sedláci sdružení v Agrární komoře ČR a Zemědělském svazu ČR zrušili další protest, protože by s nimi měl jednat premiér Petr Fiala (ODS). Této části zemědělců se nelíbí, že by měli dostat méně peněz než dosud. Ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) totiž s kolegy upravil systém rozdělení dotací pro roky 2023 až 2027, podle ministra nová pravidla vyrovnávají podmínky dotací dosud vychýlené ve prospěch velkých zemědělců. Asociace soukromého zemědělství nový systém vítá a odmítá, že by měly nastat katastrofické scénáře, které nyní předpovídají velké podniky. „Ve prospěch intenzivnější podpory malých zemědělců hovoří především jejich větší důraz na udržitelnost, kvalitu půdního fondu, omezení vodní eroze a biodiverzitu. Důležitým faktorem je také schopnost menších zemědělců prodávat konečnému zákazníkovi na regionální úrovni, což je plně v souladu s konceptem programu EU Z farmy přímo na vidličku,“ uvedl Lacina. Ve prospěch velkých podniků podle něj hovoří vyšší ekonomická efektivita produkce z důvodu úspor z rozsahu i schopnost zvyšování produktivity výroby. „Negativní se u velkých farem jeví odtrženost vlastníků půdy a těch, co na půdě hospodaří, menší biodiverzita nebo nadužívání umělých hnojiv kvůli ekonomickému zisku bez ohledu na kvalitu půdního fondu, který je neobnovitelným zdrojem,“ uvedl Lacina.
Zemědělské politika EU, která se zformovala už v 50. letech minulého století a prodělala významné reformy, patří dlouhodobě k nejkontroverznějším politikám Unie. Ačkoliv podíl zemědělského sektoru tvoří v EU méně než tři procenta HDP, výdaje na zemědělství tvoří druhou největší položku rozpočtu Unie.
ČTK