Olomoučtí vědci přispěli k rozluštění genomu žita. Mezinárodní tým pracoval na výzkumu čtyři roky, než získal přesnou referenční sekvenci genomu. Výsledky pomohou rychlejšímu šlechtění odrůd žita s lepšími vlastnostmi. O objevu za Akademii věd ČR (AV) informovala Eliška Zvolánková v dnešní tiskové zprávě.
Za Česko se výzkumu účastnili vědci z olomouckého pracoviště Ústavu experimentální botaniky (ÚEB) AV, které spolupracuje s tamním Centrem regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (CRH). Projekt vedli odborníci z Leibnitzova institutu v německém Gaterslebenu. Výsledky publikoval časopis Nature Genetics.
Podle AV bylo žito po pšenici a ječmenu třetí z nejdůležitějších evropských obilovin, jejichž genom se vědcům podařilo přečíst. Výzkum, na kterém pracovali vědci z 13 zemí, byl náročný, dědičnou informaci žita totiž tvoří osm miliard písmen – třikrát více než u člověka. Větší část této informace navíc tvoří tzv. repetitivní sekvence. Vyskytují se v mnoha kopiích na různých místech genomu a je tedy těžké určit jejich polohu a sestavit je do větších celků.
Právě olomoučtí vědci pomohli zvládnout tyto potíže pomocí konstrukce optické mapy. „Díky optickému mapování jsme mohli sestavit obtížné úseky, ověřit správnost vytvořené sekvence a opravit případné chyby,“ popsala Hana Šimková, která vede výzkumnou skupinu v olomoucké laboratoři ÚEB. Podle Šimkové patří tuzemští vědci ve vývoji i využití této metody u rostlin ke špičce.
Odborníci z Česka také získali sekvence izolovaných chromozomů žita, úplnost sestavené sekvence pak podle AV potvrdili nezávislým stanovením velikosti genomu sekvenované linie. Navázali tak na práci z roku 2013, kdy zásadně přispěli k získání první verze dědičné informace žita.
Podle vědců umožní přečtení genomu žita porozumět funkci jednotlivých části dědičné informace, ale i tomu jak ovlivňují růst a vývoj plodiny. Výsledky výzkumu pomohou šlechtitelům k rychlejší identifikaci genů, které odpovídají za výnos, kvalitu zrna či odolnost plodiny. Lépe také najdou geny pro lepší zvládání období sucha. Výsledky mají dopad i na výzkum pšenice. Lze na ní totiž přenést geny klíčové pro odolnost. To má urychlit šlechtění křížence pšenice a žita – tzv. tritikále.
Dříve u nás bylo žito velmi časté. Pokles pěstební plochy podle AV zapříčinil nárůst konzumace pečiva z pšeničné mouky. Nyní se žito v Česku pěstuje zhruba na 30.000 hektarech – dvou procentech plochy, kterou zabíralo v období první republiky. V posledních letech však nabírá na popularitě. Rostlinný genetik Jaroslav Doležel, vedoucí olomouckého pracoviště ÚEB a vědecký ředitel CRH, připomněl, že žito má skvělé výživové vlastnosti. Díky značnému obsahu hodně rozpustné vlákniny, zasytí na delší dobu. „Žito se ale také pěstuje pro farmaceutické účely. Na poli se uměle infikuje houbou paličkovicí nachovou, která tvoří podhoubí v obilkách žita a mění je v tmavý tvrdý útvar, takzvaný námel. Ten obsahuje látky pro výrobu důležitých léčiv,“ uzavřel vědec.
ČTK