Kolem zemědělství koluje mnoho mýtů. Jeden, a to, že u nás zemědělci na rozdíl třeba od německých nehospodaří na svém, a proto mají údajně špatný vztah k půdě a k dalším prostředkům. Je to ale trošku jinak. Podíval jsem se totiž na webové stránky jedné z nejvýznamnějších stavovských organizací našich západních sousedů, a to Deutcher Bauernverbadu (Německého zemědělského svazu). Ta každý rok uveřejňuje zprávu, ve které se mimo jiné zabývá rovněž zemědělskou půdou, její cenou, hodnotou nájmu a podobně.
A ouha! Podle údajů v poslední zprávě dnes zhruba 60 procent půdy si zemědělci v Německu pronajímají, zbytek potom vlastní, tento podíl se ovšem dlouhodobě nemění. Jsou ale velké rozdíly mezi jednotlivými spolkovými zeměmi, přičemž v ani jedné zemědělci nehospodaří převážně na vlastní půdě, i když někde je to docela těsné. Nejvíce své půdy mají sedláci v Bavorsku, zhruba 49 procent, nejméně v sousedním Durynsku, a to 24 procent. Obecně potom platí, že více pronajaté půdy je ve východních spolkových zemích, ve kterých byl podobný vývoj v zemědělství, jako tomu bylo u nás. Velké rozdíly ale jsou i v povodních zemích, když nejvíce pronajaté půdy mají zemědělci v Porýní-Falcku, a to 63 procent z celkové výměry. Ostatně, doporučuji zájemcům si tyto zprávy přečíst. Kromě uvedeného se dozví třeba to, jak roste cena půdy či nájmů v této zemi, jak tam v prvovýrobě přibývá obchodních společností, chcete-li právnických osob. Myslím, že z údajů, které tam jsou, budete dost překvapeni.
Vraťme se ale k tématu. Jsem přesvědčen, že forma vlastnictví nemá nic společného s tím, jak je zemědělství vnímáno naší společností, jak někteří jeho význam snižují a někteří dokonce bagatelizují. Platí, že drtivá většina zemědělců u nás má odpovědný vztah k půdě a dalším prostředkům bez ohledu na to, jestli jsou jejich vlastní nebo pronajaté. Logicky, hlavně půda je jejich základním výrobním prostředkem a jak mi řekl před časem předseda jednoho zemědělského družstva, jen hlupáci by se k ní chovali macešsky.
