Tak ne evropská Komise, která měla hlavně některé technické připomínky a upozorňovala na nedostatečnou ekologičnost našeho Strategického plánu SZP, ale nová vláda se rozhodla tento dokument doslova rozcupovat. Skoro rok a půl na něm pracovalo několik desítek lidí z různých organizací a ministerstva, aby uzavřeli kompromis, který by zachoval konkurenceschopnost našich producentů zemědělských komodit. Nyní jde ale bohužel už jen o cár papíru, který zřejmě skončí v koši.
O tom, že je to doslova políček a podpásovka hlavně těm, kteří se starají o zásobování našeho trhu potravinami, není třeba snad ani mluvit. A odůvodňovat to tím, že je třeba kyvadlo opět vychýlit do centra z dosavadní pozice preference velkých podniků, je už naprostá hloupost. To proto, že malí zemědělci rozhodně opomíjeni až dosud nebyli, kdo tvrdí něco jiného, tak vědomě lže. Stačí připomenout, že jejich počet v posledních letech významně rostl a kdyby se jim to nevyplácelo, určitě by nezačali v té době jejich údajného útlaku hospodařit.
Pokud projde to, o čem nová vláda uvažuje, tedy zvýšení podílu redistribuce přímých plateb z deseti na třicet procent a zavedení jejich zastropování, přičemž naše podniky nebudou moci započítávat náklady na pracovníky, kyvadlo se vychýlí někam, kde se zcela vymkne kontrole. Už proto, že lze očekávat další tlak na růst nájmů i ceny půdy. Díky tomu se prodraží výroba potravin, která už dnes trpí růstem nákladů vzhledem ke zvýšení cen energií, potažmo dalších surovin, jako jsou hnojiva, krmné směsi a další nezbytné prostředky pro zemědělskou výrobu.
Osobně mám velkou úctu k menším, a hlavně ke středním podnikům, které vznikly k produkci potravin, a ne k vlastní spotřebě. Ano, mají to těžké, ale těžké to mají i velcí producenti, kteří se v tomto státě na celkové výrobě zemědělských komodit podílejí ze zhruba 80 procent. To je neoddiskutovatelný fakt, ti tvoří hodnoty, které jsme ocenili zejména na začátku koronavirové krize, ti hlavně zajistili, že naše obchody byly a stále jsou plné potravin.
Z tohoto pohledu mi proto není jasné, proč pořád někomu leží v žaludku. Chápal jsem to po převratu v devadesátých letech, kdy šlo především o ideologický boj proti bývalým zejména socialistickým družstvům. Proč tomu tak ale je dneska, po více než třiceti letech, kdy se prakticky všechna více méně s úspěchem vypořádala s restitucemi a transformací, nechápu. A nejen já, ale i samotní zemědělci. Proto se rozhodli protestovat.
Tyto řádky píšu ještě před shromážděním před budovou předsednictva vlády, nevím tedy, jak masivní tento protest bude. Jedno je ale jisté. Pokud záměr dál ořezat podmínky pro podnikání rozhodujících zemědělských podniků vyjde, můžeme čekat další snižování rozměru našeho zemědělství. To proto, že poklesne hlavně zmiňovaná konkurenceschopnost, třeba proti německým zemědělcům, kteří plánují redistribuci na úrovni 12 procent bez zastropování přímých plateb. Budeme svědky hlavně vybíjení stád nejen prasat, ale také skotu a v důsledku toho růstu cen základních potravin, jako je maso, mléko, máslo a dalších. To není sýčkování, to je jednoduchá ekonomická úvaha.
