Rubrika: Komentujeme

Kolem zemědělství koluje mnoho mýtů. Jeden, a to, že u nás zemědělci na rozdíl třeba od německých nehospodaří na svém, a proto mají údajně špatný vztah k půdě a k dalším prostředkům. Je to ale trošku jinak. Podíval jsem se totiž na webové stránky jedné z nejvýznamnějších stavovských organizací našich západních sousedů, a to Deutcher Bauernverbadu (Německého zemědělského svazu). Ta každý rok uveřejňuje zprávu, ve které se mimo jiné zabývá rovněž zemědělskou půdou, její cenou, hodnotou nájmu a podobně. A ouha! Podle údajů v poslední zprávě dnes zhruba 60 procent půdy si zemědělci v Německu pronajímají, zbytek potom vlastní, tento podíl se ovšem dlouhodobě nemění. Jsou ale velké rozdíly mezi jednotlivými spolkovými zeměmi, přičemž v ani jedné zemědělci nehospodaří převážně na vlastní půdě, i když někde je to docela těsné. Nejvíce své půdy mají sedláci v Bavorsku, zhruba 49 procent, nejméně v sousedním Durynsku, a to 24 procent. Obecně potom platí, že více pronajaté půdy je ve východních spolkových zemích, ve kterých byl podobný vývoj v zemědělství, jako tomu bylo u nás. Velké rozdíly ale jsou i v povodních zemích, když nejvíce pronajaté půdy mají zemědělci v Porýní-Falcku, a to 63 procent z celkové výměry. Ostatně, doporučuji zájemcům si tyto zprávy přečíst. Kromě uvedeného se dozví třeba to, jak roste cena půdy či nájmů v této zemi, jak tam v prvovýrobě přibývá obchodních společností, chcete-li právnických osob. Myslím, že z údajů, které tam jsou, budete dost překvapeni. Vraťme se ale k tématu. Jsem přesvědčen, že forma vlastnictví nemá nic společného s tím, jak je zemědělství vnímáno naší společností, jak někteří jeho význam snižují a…

Na svých cestách v zahraničí mě vždy zaujalo, s jakým respektem se tam mluví o postavení zemědělců ve společnosti. Uznává se jejich přínos pro krajinu, pracovitost, obtížné podmínky pro jejich podnikání. S úctou o nich mluví nejen politici, ale třeba i novináři a další profese. Tento pocit rozhodně však nemám u nás doma. Zatímco za hranicemi prakticky nikdo nezkoumá, že zemědělci mají tři traktory na padesát hektarů, že jsou špičkově vybaveni další technikou, že na to dostávají nemalé dotace, vyšší, než je tomu u nás, tady je to zcela jinak. Velice časté je použití několika podpásovek, jako například, že si moderní stroje zemědělci kupují za „naše“ dotace, že chodí stále s nataženými rukami. Jaksi se zapomene na to, že do práce chodí v sezóně prakticky nepřetržitě, že zemědělská výroba je biologický proces, do kterého vstupuje na začátku každého vegetačního roku mnoho neznámých, že zvířata není možné vypnout přes víkend jako některé výrobní linky. Ony totiž, ty „potvory“, chtějí, představte si, stále žrát! Slyšeli jsme nedávno o zemědělcích, že se jim to jezdí v drahých traktorech protestovat, když na ně dostali prostředky ze státního. Nyní se o nich někteří vyjadřují skoro jako o příživnících, když požadují náhrady za škody, které jim způsobily dubnové mrazy. Do toho zapadají třeba výrazy bývalého ministra financí, který chtěl být vtipný a sdělil, že se právě vrátil z prohlídky svých plantáží ananasu, všechno zmrzlo, proto mu ministr zemědělství z veřejných prostředků jistě taky pomůže. Samozřejmě, vděčné publikum se vždycky najde, stačí se podívat na některé blogy nebo diskuse na sociálních sítích. Že to…

Jak jsme už informovali, Zemědělský týdeník po více než dvaceti šesti letech končí a slučuje se s týdeníkem Zemědělec. Měl jsem to štěstí, že jsem byl u zrodu obou periodik, díky výbornému kolektivu v obou titulech jsme řadu let informovali o dění v našem zemědělství, o jeho problémech, úspěších, ale také nezdarech. Vždy jsme se snažili o jeho propagaci, proto jsme kdysi také založili například Den Zemědělce, akci Naše pole a některé další. Velice mě proto mrzí, že tento resort nemá přes tyto snahy v naší společnosti z různých důvodů bohužel takové renomé, jaké by si bezesporu zasloužil. Snažili jsme se důvody, proč tomu tak je, vždy jasně a pokud možno objektivně pojmenovat. Jak už to bývá, někdo s námi souhlasil, někdo ne, ale věřte, že naším záměrem bylo vždy stát na straně poctivých zemědělců, těch, kteří hledají nové cesty, prosazují moderní přístupy, respektují to, že jde o odvětví, které je úzce spojeno s půdou, přírodou či životním prostředím. Po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl v agrární žurnalistice pokračovat teď i v týdeníku Zemědělec. Čeká mě sice trochu jiná práce, věřím ale, že stále mám co říct. Na druhou stranu zachováme webové stránky týdeníku, které denně navštěvuje až několik stovek čtenářů. Tento krok přitom nastává v době, kdy v mém životě došlo k smutné události. Odešla mně a oběma našim dcerám, které se rovněž řadu let podíly na vydávání Zemědělského týdeníku, náhle manželka a maminka Jana, která mě provázela při mém novinářském životě více než čtyřicet let…

Demonstrace před úředem vlády ČR minulý týden podle pořadatelů přinesla změnu v přístupu vlády k národnímu strategickému plánu, když bylo zrušeno uvažované zastropování přímých plateb, což bezesporu úspěchem je. K dalšímu požadavku, snížení podílu přímých dotací na první hektary, tzv. redistribuce, na původních deset procent, byl ovšem Fialův kabinet hluchý. Ten sice snížil tento díl z uvažovaného stropu 30 na 23 procent a ministr zemědělství hovoří o přijatelném kompromisu, že je to ale nejvíc ze všech zemí unie, už ale nedodal. Pouze jeden z pobaltských států zvolil pro tyto platby 22procentí část, Německo 12procentní, všechny ostatní, tedy zbývajících 24 států, ponechalo minimální hranici, tedy deset procent. A to je to, co mě na celé věci zaráží. Proč třeba Francouzi nebo právě Němci, Slováci a třeba i Maďaři, kde je podíl velkých farem také poměrně značný, k radikálnímu navýšení redistribuce nepřistoupili? Obě dnes už bohužel znesvářené strany, tedy Asociace soukromého zemědělství na jedné a Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR na druhé straně, o dopadech tohoto opatření mluví diametrálně odlišně. Asociace jásá, prý to přinese pro jejich členy, kterých je údajně kolem sedmi tisíc, zasloužené finanční prostředky navíc, o které byli až dosud obíráni, a proto se prý nemohli dostatečně rozvíjet. Zástupci obou pořadatelů protestní demonstrace zase mluví o tom, že více peněz na takzvané první hektary vyvolá reakci od vlastníků půdy, kteří budou požadovat vyšší nájmy, což přinese další růst nákladů. Už to může být smrtelné právě pro menší podniky, kteří z vyšších dotací nedostanou nic nebo jen málo. Také oni totiž…

Tak ne evropská Komise, která měla hlavně některé technické připomínky a upozorňovala na nedostatečnou ekologičnost našeho Strategického plánu SZP, ale nová vláda se rozhodla tento dokument doslova rozcupovat. Skoro rok a půl na něm pracovalo několik desítek lidí z různých organizací a ministerstva, aby uzavřeli kompromis, který by zachoval konkurenceschopnost našich producentů zemědělských komodit. Nyní jde ale bohužel už jen o cár papíru, který zřejmě skončí v koši. O tom, že je to doslova políček a podpásovka hlavně těm, kteří se starají o zásobování našeho trhu potravinami, není třeba snad ani mluvit. A odůvodňovat to tím, že je třeba kyvadlo opět vychýlit do centra z dosavadní pozice preference velkých podniků, je už naprostá hloupost. To proto, že malí zemědělci rozhodně opomíjeni až dosud nebyli, kdo tvrdí něco jiného, tak vědomě lže. Stačí připomenout, že jejich počet v posledních letech významně rostl a kdyby se jim to nevyplácelo, určitě by nezačali v té době jejich údajného útlaku hospodařit. Pokud projde to, o čem nová vláda uvažuje, tedy zvýšení podílu redistribuce přímých plateb z deseti na třicet procent a zavedení jejich zastropování, přičemž naše podniky nebudou moci započítávat náklady na pracovníky, kyvadlo se vychýlí někam, kde se zcela vymkne kontrole. Už proto, že lze očekávat další tlak na růst nájmů i ceny půdy. Díky tomu se prodraží výroba potravin, která už dnes trpí růstem nákladů vzhledem ke zvýšení cen energií, potažmo dalších surovin, jako jsou hnojiva, krmné směsi a další nezbytné prostředky pro zemědělskou výrobu. Osobně mám velkou úctu k menším, a hlavně ke středním podnikům, které vznikly…

Jak ukazuje několik zpráv z dnešního vydání našeho týdeníku, s národními strategiemi, které by naplnily požadavky evropské Komise na prosazení ekologičtějšího zemědělství, není spokojenost jen u nás, ale také v dalších členských zemích. Platí to například o Německu, kde ekologičtí zemědělci mají zásadní připomínky ke krokům tamní vlády, které by měly zaručit, že v roce 2030 bude podíl ekologického zemědělství třicet procent. Ale vraťme se k nám, i tady se ozývají hlasy, zvláště po volbách, že strategie připravená minulým vedením ministerstva je nedostatečná. Moc se nedivím, že se ozvali nikoli hlavně ti, kterých se to zejména týká, tedy zemědělci, kteří budou muset opatření realizovat, ale jak já říkám hlavně ekoteroristé z Hnutí duha. A také jsem před Vánoci četl na internetu článek o tom, že komise připravený dokument doslova rozcupovala. Vzhledem k tomu, že autora osobně znám a vím, že mu většina našich zemědělských podniků leží v žaludku, moc jsem obsahu nevěřil. A jak dokládá zpráva z ministerstva opět v dnešním čísle, udělal jsem dobře. Ono se totiž dalo čekat, že komise bude mít k materiálu připomínky, ostatně stejně, jako v mnoha jiných případech, je normální, že z drtivé většiny totiž nic neprošlo na první pokus. Nešlo tedy o nic světoborného, jen o běžný proces projednání dokumentu a dělat nyní z komára velblouda asi mělo něčemu sloužit, jinak si to vysvětlit nedovedu. Šlo doslova o šíření poplašné zprávy tak běžné pro dnešní dobu. Druhá věc je, zda tyto připomínky budou proveditelné. Patřím k těm, kteří jsou přesvědčeni, že požadavky Komise jsou v řadě věci nereálné, že zkrátka měla velké oči. Přes řadu připomínek mnoha nevládních…

Ceny zemědělských výrobců se snižují, za červen dokonce o nejvíce za poslední tři roky. Jestliže v květnu klesly o 2,7 procenta, v minulém měsíci to bylo už o 4,4 procenta. Svým způsobem jde o očekávaný vývoj. Po zahájení sklizně raných brambor u nás klesají vždy ceny této potraviny. Samozřejmě rok od roku je to jinak, ale nové brambory od domácích zemědělců znamenají zvýšení nabídky, a tím i snížení cen. Horší je to už se snižováním cen živočišných produktů, kdy zemědělci doplácejí hlavně na to, že jatka jsou v okolních státech z velké části uzavřená, o maso tedy není zájem. Propad těchto cen u nás dosáhl například u vepřového masa až pěti korun na kilogram a ani perspektiva nehovoří o tom, že by se tento trend měl změnit. Po loňském zotavení trhu po situaci v Číně tak nyní chovatelé zvláště prasat dostávají další ránu.Nepříjemný je i pokles cen většiny obilovin a olejnin. Na rozdíl od předpovědi komoditních »odborníků«, kteří se nechali při zveřejnění odhadů žní na začátku července slyšet, že nižší předpověď sklizně bude znamenat růst cen obilí, a také pečiva. Jak je vidět, trh se chová jinak, ceny se určují zcela jinde než u nás, jak jsem poznamenal minule, což potvrzuje i letošní rok. Nejde zatím o fatální propad, přesto pro zemědělce to také není dobrá zpráva. Na rozdíl o produktů živočišné výroby, obilovin a olejnin dál stoupají ceny zeleniny a ovoce. Opět dá se říct logický vývoj. To proto, že jsme pěstování těchto plodin u nás doslova obětovali, sady nezabírají ani polovinu výměry stavu…

První odhady příští sklizně předpokládají nižší sklizeň základních obilovin, než tomu bylo loni. Podle zkušeností z minulých let lze předpokládat, že skutečnost bude zcela jiná. Už proto, že v polovině června, ke kterému se tyto odhady dělají, lze opravdu obtížně vyslovit jednoznačný názor.Vzpomeňme třeba na minulý rok. Tehdy se v této době rozhodně nedalo předpokládat, že řepka jen sotva přesáhne ve výnosu třítunovou hranici, jaká byla nakonec skutečnost. Ještě v polovině června se zdálo, že výsledek bude lepší, jenže přišly doslova tropy, které řepkové šešule spálily, takže výsledek nakonec pěstitele hodně zklamal. Letos je ale situace zcela jiná. Vláhy je dostatek, takže by to mohlo mít na intenzitu nejen řepky, ale i obilovin příznivý vliv. Otázkou však je, jak se to promítne na kvalitě hlavně potravinářských odrůd. Jedna věc je výnos, druhá celkové plochy. U nich jsme v posledních letech svědky jejich snižování zejména u řepky, ale letos i ozimé pšenice, naopak vzrostla výměra žita a hlavně ovsa. Co se týká řepky, je to svým způsobem pochopitelné. Na jedné straně v posledních dvou třech letech klesla rentabilita jejího pěstování s ohledem na nižší výnosy, a také cenu. Na druhou stranu v části laické veřejnosti stále přetrvává odpor k této plodině, který je podle mě nezasloužený a pramení hlavně z neznalosti věci. Často to vypadá, že proti řepce jsou lidé jenom proto, že jim vadí žlutá barva v krajině. Bohužel do tohoto boje proti této olejnině se pustili i někteří politici, aby získali potřebné hlasy, takže lze předpokládat, že řepka nebude mít i nadále u nás na růžích ustláno. A protože podobná…

I když zejména v posledních letech se u nás zvyšuje výměra zemědělské půdy, která patří těm, kteří na ní hospodaří, stále většina pozemků používaných k zemědělské výrobě je pronajata. Není to ale nic divného, platí to i o původních členských zemích unie. I v nich je zřejmý úbytek počtu zemědělských podniků, zvyšování jejich výměry, a tudíž i podílu pronajaté půdy. Ti, kteří skončí s hospodařením, si totiž půdu většinou nechávají a svým sousedům ji raději pronajímají. A proč by ne! Pachtovné je tam totiž už mnoho let na poměrně slušné úrovni a znamená příjemný pravidelný příjem. Jenže to samé už začíná platit i u nás. Jestliže ještě před několika málo lety se nájemné v řadě případů vyplácelo většinou naturálně, třeba v podobě několika pytlů obilí nebo poražených prasat, v současné době to je již zcela jinak. Podle údajů Agrární komory dokonce nyní roční nájemné, které zemědělci v celém Česku zaplatí majitelům půdy, dosáhlo úrovně, kterou podniky obdrží za stejnou dobu na dotacích. Jinými slovy, aby mohli hospodařit, musí vše, co dostanou z unie a ze státního rozpočtu, odevzdat majitelům půdy. Příčina této, dá se říct radikální změny za poměrně krátkou dobu, je jasná. Cena půdy hlavně v posledním desetiletí rapidně vzrostla a podle různých údajů už dosáhla vyšší úrovně, než je průměr unie. Důvod je nutné spatřovat zejména v přístupu těch, kteří přijali pravidla, která u nás v současné době platí pro prodej zemědělské půdy. Ve většině vyspělých zemí totiž platí určitá ochrana zemědělců, kteří na půdě hospodaří a mají ji pronajatu. Majitel, pokud ji chce prodat, to musí…

Na začátku prázdnin vždy informujeme o našich záměrech na druhé pololetí, nejinak je tomu i dnes. Za svou novinářskou éru jsem zažil řadu veletočů, to, co se děje letos, je ale něco ojedinělého, unikátního, co se zřejmě už v budoucnu, alespoň doufám, nebude opakovat. Zemědělství sice naštěstí není obor, jako například cestovní ruch či různé služby, ve kterých se koronavirová krize podepíše snad nejvíce, přesto cítíme napětí z toho, jak se celá situace vyvine. Vycházíme ale z toho, že zemědělci budou dále zakládat úrodu, k tomu budou potřebovat pracovní prostředky, a také informace o tom, co je v oboru nového. A to je úkol nás, odborných novinářů. Myslím ale, že by to měl být úkol také pro marketing firem, které jsou se zemědělstvím úzce spojeny, tedy pro banky, společnosti prodávající techniku, osiva, chemické přípravky apod. První informace se týká naší ankety Traktor roku. Hlasování nyní vrcholí, jak jsme uveřejnili zhruba před měsícem, bude uzavřeno k půlnoci 3. července. Poté hlasy zpracujeme a uveřejníme výsledky. Počítáme, že se tak stane v druhé polovině tohoto měsíce. Bohužel chybějí hlasy z veletrhu Techagro, přesto počet hlasujících bude podle nás reprezentativní, jejich počet se blíží tisícovce. Těší nás, že účast díky internetu je doslova mezinárodní. Své hlasy totiž poslali nejen čeští milovníci zemědělské techniky, ale i slovenští, a také například z Maďarska nebo dokonce z Bosny či Francie. Původně jsme počítali s tím, že cenu pro traktor s nejvyšším počtem hlasů předáme místo v Brně náhradně na výstavě Země živitelka, jenže ta byla rovněž letos zrušena, takže tento akt bude komornější, pouze při návštěvě nominující společnosti. Mohu…