Měsíc: Květen 2024

Kolem zemědělství koluje mnoho mýtů. Jeden, a to, že u nás zemědělci na rozdíl třeba od německých nehospodaří na svém, a proto mají údajně špatný vztah k půdě a k dalším prostředkům. Je to ale trošku jinak. Podíval jsem se totiž na webové stránky jedné z nejvýznamnějších stavovských organizací našich západních sousedů, a to Deutcher Bauernverbadu (Německého zemědělského svazu). Ta každý rok uveřejňuje zprávu, ve které se mimo jiné zabývá rovněž zemědělskou půdou, její cenou, hodnotou nájmu a podobně. A ouha! Podle údajů v poslední zprávě dnes zhruba 60 procent půdy si zemědělci v Německu pronajímají, zbytek potom vlastní, tento podíl se ovšem dlouhodobě nemění. Jsou ale velké rozdíly mezi jednotlivými spolkovými zeměmi, přičemž v ani jedné zemědělci nehospodaří převážně na vlastní půdě, i když někde je to docela těsné. Nejvíce své půdy mají sedláci v Bavorsku, zhruba 49 procent, nejméně v sousedním Durynsku, a to 24 procent. Obecně potom platí, že více pronajaté půdy je ve východních spolkových zemích, ve kterých byl podobný vývoj v zemědělství, jako tomu bylo u nás. Velké rozdíly ale jsou i v povodních zemích, když nejvíce pronajaté půdy mají zemědělci v Porýní-Falcku, a to 63 procent z celkové výměry. Ostatně, doporučuji zájemcům si tyto zprávy přečíst. Kromě uvedeného se dozví třeba to, jak roste cena půdy či nájmů v této zemi, jak tam v prvovýrobě přibývá obchodních společností, chcete-li právnických osob. Myslím, že z údajů, které tam jsou, budete dost překvapeni. Vraťme se ale k tématu. Jsem přesvědčen, že forma vlastnictví nemá nic společného s tím, jak je zemědělství vnímáno naší společností, jak někteří jeho význam snižují a…

Na svých cestách v zahraničí mě vždy zaujalo, s jakým respektem se tam mluví o postavení zemědělců ve společnosti. Uznává se jejich přínos pro krajinu, pracovitost, obtížné podmínky pro jejich podnikání. S úctou o nich mluví nejen politici, ale třeba i novináři a další profese. Tento pocit rozhodně však nemám u nás doma. Zatímco za hranicemi prakticky nikdo nezkoumá, že zemědělci mají tři traktory na padesát hektarů, že jsou špičkově vybaveni další technikou, že na to dostávají nemalé dotace, vyšší, než je tomu u nás, tady je to zcela jinak. Velice časté je použití několika podpásovek, jako například, že si moderní stroje zemědělci kupují za „naše“ dotace, že chodí stále s nataženými rukami. Jaksi se zapomene na to, že do práce chodí v sezóně prakticky nepřetržitě, že zemědělská výroba je biologický proces, do kterého vstupuje na začátku každého vegetačního roku mnoho neznámých, že zvířata není možné vypnout přes víkend jako některé výrobní linky. Ony totiž, ty „potvory“, chtějí, představte si, stále žrát! Slyšeli jsme nedávno o zemědělcích, že se jim to jezdí v drahých traktorech protestovat, když na ně dostali prostředky ze státního. Nyní se o nich někteří vyjadřují skoro jako o příživnících, když požadují náhrady za škody, které jim způsobily dubnové mrazy. Do toho zapadají třeba výrazy bývalého ministra financí, který chtěl být vtipný a sdělil, že se právě vrátil z prohlídky svých plantáží ananasu, všechno zmrzlo, proto mu ministr zemědělství z veřejných prostředků jistě taky pomůže. Samozřejmě, vděčné publikum se vždycky najde, stačí se podívat na některé blogy nebo diskuse na sociálních sítích. Že to…