Komentář

Demonstrace před úředem vlády ČR minulý týden podle pořadatelů přinesla změnu v přístupu vlády k národnímu strategickému plánu, když bylo zrušeno uvažované zastropování přímých plateb, což bezesporu úspěchem je. K dalšímu požadavku, snížení podílu přímých dotací na první hektary, tzv. redistribuce, na původních deset procent, byl ovšem Fialův kabinet hluchý. Ten sice snížil tento díl z uvažovaného stropu 30 na 23 procent a ministr zemědělství hovoří o přijatelném kompromisu, že je to ale nejvíc ze všech zemí unie, už ale nedodal. Pouze jeden z pobaltských států zvolil pro tyto platby 22procentí část, Německo 12procentní, všechny ostatní, tedy zbývajících 24 států, ponechalo minimální hranici, tedy deset procent. A to je to, co mě na celé věci zaráží. Proč třeba Francouzi nebo právě Němci, Slováci a třeba i Maďaři, kde je podíl velkých farem také poměrně značný, k radikálnímu navýšení redistribuce nepřistoupili? Obě dnes už bohužel znesvářené strany, tedy Asociace soukromého zemědělství na jedné a Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR na druhé straně, o dopadech tohoto opatření mluví diametrálně odlišně. Asociace jásá, prý to přinese pro jejich členy, kterých je údajně kolem sedmi tisíc, zasloužené finanční prostředky navíc, o které byli až dosud obíráni, a proto se prý nemohli dostatečně rozvíjet. Zástupci obou pořadatelů protestní demonstrace zase mluví o tom, že více peněz na takzvané první hektary vyvolá reakci od vlastníků půdy, kteří budou požadovat vyšší nájmy, což přinese další růst nákladů. Už to může být smrtelné právě pro menší podniky, kteří z vyšších dotací nedostanou nic nebo jen málo. Také oni totiž…