Během 25 let se rodinná kozí farma rodiny Sedlákových ze Šošůvky na Blanensku v Moravském krasu rozrostla až na dvousethlavé stádo. Každý den kozy vydojí 400 litrů mléka, z nichž se dělají sýrové a mléčné výrobky a stále oblíbenější tvarohové. Posbíraly už řadu ocenění v soutěžích Regionální potravina a Zlatá chuť jižní Moravy, manželé Sedlákovi se však snaží každoročně přicházet na trh s něčím novým. Letos je to například sýr na grilování či čerstvý sýr a také balkánský sýr, řekl Jan Sedlák. Každoročně se výroba mírně zvyšuje, postupně však naráží na prostorové možnosti pozemků i budov.
Manželé po roce 1989 získali v restitucích část majetku, který byl v 60. letech začleněný do JZD. „Chtěli jsme dělat sedlačinu. Začínali jsme s deseti kozami. Dnes už potřebujeme i zaměstnance a v sezoně, která trvá od března do začátku prosince, je nás pět a ještě jeden člověk na půl úvazku,“ řekl Sedlák. Už na začátku se totiž Sedlákovi rozhodli, že nebudou jen chovat kozy a prodávat mléko, ale budou i vyrábět a sami si výrobky prodávat.
Čtvrt století tak postupně budovali současný obchodní model. „Máme přímý prodej, kdy se lidé hlavně v turistické sezoně zastaví před domem a přijdou si nakoupit. Druhou variantou jsou distributoři, kteří k nám jezdí a zavážejí prodejny se zdravou výživou či různé specializované prodejny. A pak také my sami zavážíme některé typy prodejen, jako je Sklizeno nebo Náš grunt. Sami zásobujeme hlavně prodejny v Brně a v okolí, jednou za dva týdny jezdíme i do Prahy a okolí,“ řekl Sedlák.
Tradiční jsou ze Šošůvky hlavně sýry a pasterované mléko a syrovátka. „Sýry děláme s příchutěmi bylinek, nebo dáváme přímo do nich ořechy, brusinky či slunečnicová semínka. Začali jsme dělat také jogurtové a kefírové mléko. Delší dobu nám trvalo, než jsme upravili kombinaci kultur tak, aby bylo chutné,“ popsal Sedlák. V posledních letech si získávají čím dál větší oblibu tvarohové výrobky. Ať už sladký tvaroh či tvarohový sýr. „Vyhledávají ho hlavně rodiče dětí, které nemohou kravské mléko,“ řekl Sedlák.
Zatímco v počátcích se téměř všechno dělalo ručně, s přibývajícím množstvím koz bylo potřeba pořídit zemědělskou mechanizaci a stroje do výroby. Aby se nemuselo kupovat žádné krmivo, obhospodařuje rodina 40 hektarů pozemků. Dvě třetiny jsou pastviny, třetina orná půda. „Všechno máme svoje, mícháme si i krmnou směs podle vlastní receptury. Kupujeme jen sůl a minerály,“ poznamenal Sedlák.
Když jde na pastvu za pěkného počasí, nezapomene se rozhlížet po okolních lesích, loukách a polích Moravského krasu. „Projel jsem hodně zemí Evropy, ale sem se vždycky rád vrátím. Myslím, že odtud je nejhezčí pohled na kras,“ poznamenal Sedlák.
Aby si ho užili i jiní, vítá na farmě i školy, školky či zájezdy důchodců. „Obvykle mají třeba hodinu dvě čas před prohlídkou jeskyní či po ní. Když je hezky, jdeme na pastvu a vykládám jim o chovu a výrobě. A děti celkem nerušeně poslouchají,“ těší Sedláka.
Co ho naopak trápí, je čím dál větší nárůst černé výroby z kozího mléka. „Na jedné straně je konkurence, vznikají registrované malé farmy. Na druhé, a to je špatné, vznikají takové, které se neregistrují a vyrábějí někde v garáži na černo. Zdaleka nemohou dosáhnout takové hygieny a trvanlivosti a kazí trh nejen cenou, ale hlavně kvalitou,“ poznamenal Sedlák.
ČTK